Cílem této třédenní cykloakce konané od 28.9. do 30.9.2007 byla oblast mezi přehradou Vranov a Znojmem. Užili jsme si jak cestiček okolo Dyje, tak i pohodlných cest mezi vinicemi plnými zralé vinné révy.

V pátek 28.9.2007 jsme naložili kola do přívěsu a sebe do autobusu, jako obvykle před sídlem firmy, tedy na Doležalově náměstí ve Žďáře nad Sázavou. Drobně přitom pršelo, ale předpověď počasí byla optimistická.

K přehradě Vranov jsme dojížděli ještě za deště, do toho se nám nechtělo na kola, tak jsme strávili asi 2 hodiny v okolí hradu Bítov, v Lesné jsme potom vyložili kola a před cestou ještě poobědvali.

Trasa tohoto dne vedla po cyklostezce, kopírují tok Dyje, zaříznuté v hlobokém údolí.
Chvílemi asfaltové silničky, chvílemi rozblácené lesní cesty. Cestou nás zastihl ještě jeden vydatný déšť, někteří jsme ho přečkali u kiosku na vinici Šobes a přitom jsme ochutnávali první hrozny vína.

Od toku Dyje jsme se odchýlili u Hnanic a přes Šatov mířili do Chvalovic na ubytování.
Cestou jsme si užívali úžasné podzimní atmosféry, temné mraky, nízké podvečerní slunko, čistý vzduch, to vše nad vinicemi plnými zrajících hroznů. V Šatově nebylo možno přehlédnout podzimní výzdobu u řady domků, tvořenou hlavně dýněmi.

Čas po večeři proběhl v obvyklém duchu – povídání, zpívání …

Další den – sobota – byl věnován okolí Znojma.
Nic organizovaného, každý si udělal program dle vlastní chuti, většina se nás pohybovala jihozápadně od Znojma mezi vinicemi. Nejprve jsme zamířili do Šatova, podívali se na pevnost sloužící jako muzeum, navštívili jsme malovaný sklep.

A pak už mezi vinicemi, na okraj skal nad Dyjí a posléze do Znojma

Večer jsme strávili v Louckém klášteře na „Burčák-festu“.
Do nočních hodin byly přístupné prostory kláštera, pil se burčák i „dospělé“ víno, jedlo se, poslouchala hudba, někteří i taneček zkusili …

Poslední den, neděle, vyjíždíme z hotelu přes Šatov na hraniční přechod Hnánice-Mitterretzbach.

Kousek za státní hranicí odbočujeme doprava okolo řady sklípků ve svahu a noříme se mezi bezpočet vinic. Víno všech barev, vůní a chutí, slunečný den babího léta, dokonalá idyla.

V Retzu je trocu problém dostat se na náměstí, které jsme si chtěli jen projet.
Je zde cosi jako vinobraní, platí se vstup, a to se nám pro pár minut nechce. Nicméně Zdena se nedá a strážníci nás přeci pouští.

Z Retzu pokračujeme rakouským územím, souběžně s Dyjí, proti jejímu toku.
Nejprve oblastí vinic, potom volnou krajinou, až sjíždíme prudce z kopce k Dyji do městečka Hardeg, jehož výraznou dominantou je hrad.

Ještě z české strany údolí Dyje poslední pohledy na Hardeg, pozdní oběd v Lukově.
Dojezd do Vranova, nakládání kol a cesta domů.

Akce se vydařila, atmosféra babího léta mezi vinicemi je pro lidi z Vysočiny vzácná a příjemná.